Reakce na zkreslování Holocaustu a jeho předcházení

Cíle:

• Zamyslet se nad rozdíly mezi reagováním na zkreslování holocaustu a jeho předcházením
• Diskutovat o konkrétních opatřeních, kterými lze reagovat na zkreslování holocaustu nebo mu předcházet
• Identifikovat výzvy při řešení zkreslování holocaustu a způsoby, jak je překonat

Počet účastníků: 5–30 osob
Trvání: 90 minut

Popis aktivity: 

1. Lektor účastníkům vysvětlí, že se v této části budou zabývat nejen odpovědností za reakci na zkreslování holocaustu a jeho předcházení, ale také konkrétními způsoby, jak to udělat. Účastníci nejdříve zhlédnou krátká videa a poté budou diskutovat nad případovými studiemi.
2. Ve dvou krátkých videích (každé v délce jedné minuty) se dva přeživší holocaustu podělí o radu, jak se vyrovnat se zkreslováním a popíráním holocaustu.

Video 1: Allan Brown – Neignorujte, ale reagujte

Video 2: Nina Kaleska – Nedávejte jim prostor

3. Při přehrávání videozáznamů, ve kterých figurují přeživší holocaustu, je důležité účastníky s těmito osobami stručně seznámit, a to i v případě (nebo zejména v případě), že video zahrnuje jen malou část jejich svědectví. Je to způsob, jak si holocaust připomenout a jak vyjádřit úctu jeho obětem a také jak se vyhnout používání svědectví bez náležité kontextualizace. Níže naleznete krátké životopisy řečníků, o které se lektor může podělit s účastníky semináře:

Alan A. Brown (Braun) se narodil v roce 1928 v Miskolci v Maďarsku. V 16 letech byl s otcem poslán do uhelného dolu v Košicích. Poté byli společně deportováni do tábora v Šoproni, do pracovních táborů Feldbach v Rakousku a nakonec do Neuhausu. Jeho otec zemřel v dubnu 1945, den po osvobození tábora. Všichni jeho příbuzní byli zabiti v koncentračních táborech. Alan emigroval do Spojených států a později se usadil v kanadském Windsoru.

Nina Kaleska se narodila 11. dubna 1929 v polském Grodně (dnes Bělorusko). V roce 1941 byla se svou sestrou deportována do Osvětimi. Její sestra zemřela tři měsíce po jejich příjezdu. Nina v táboře několikrát onemocněla. Nemoc vždy, za pomoci ženy jménem Marta, překonala. Nina Kaleska byla nucena podstoupit pochod smrti. Nakonec ji, 5. května 1945, osvobodily spojenecké síly. Poté emigrovala, nejprve do Anglie a následně do Spojených států s pomocí Amerického židovského spojeného distribučního výboru (American Joint Distribution Committee.

4. Na základě obou videí zapojí lektor účastníky do diskuse a požádá je o jejich názor:
   • Který z těchto dvou pohledů je vám bližší? Proč?
   • Pan Brown uvedl, že pro něj bylo nesmírně těžké o tom, co prožil, hovořit. Diskuse se studentem ho však přiměla, aby se tomu začal věnovat, i když to pro něj zprvu nebylo snadné. Co myslíte, že ho přimělo změnit názor?
   • Proč si myslíte, že bychom se podle paní Kalesky neměli pouštět do rozhovorů s lidmi, kteří holocaust popírají? Abychom jim neposkytli prostor? Myslíte, že by totéž řekla o lidech, kteří holocaust zkreslují? Proč ano? Proč ne?
   • Lektor vysvětluje:
     • Neposkytnutí prostoru k vyjádření antisemitismu a popírání holocaustu je více než jen odmítnutí se s nimi bavit. Znamená to také odpovědnost za omezení šíření jejich názorů a za posílení odolnosti mladých lidí, aby mu mohli čelit.
     • Boj proti zkreslování holocaustu znamená boj proti projevům zkreslování a způsob, jak reagovat v situacích, kdy se projeví. Obě videa ukazují reakci lidí v momentě, kdy se setkali s popírači. Významnou součástí řešení popírání a zkreslování holocaustu je přitom prevence.

5. Účastníci jsou vyzváni k práci ve skupinách a dostávají dva úkoly:
   • Nejprve jsou požádáni, aby se podívali na seznam příkladů z předchozí aktivity (jak se bojuje a jak lze bojovat proti zkreslování holocaustu a jiným formám dezinformací a nesnášenlivosti) a poté určili, které z nich jsou příklady reakcí na zkreslování holocaustu a které jsou příklady předcházení projevům zkreslování holocaustu.
   • Druhým úkolem je, aby každá skupina diskutovala o jedné z případových studií uvedených v příloze nebo o jiném případu zkreslování holocaustu, který se vyskytuje v jejich společnosti a který chtějí řešit. Každá případová studie by měla být analyzována na základě následujících otázek:
     • Jaké kontextové faktory mohly vést k této situaci?
     • Jak může občanská společnost reagovat na tuto formu projevu zkreslení holocaustu?
     • Které subjekty by měly podniknout kroky v boji proti této formě zkreslování holocaustu?
     • Kdo by mohl mít zájem na zachování statusu quo nebo na dalším rozvoji této formy zkreslování holocaustu? Co by mohlo tyto lidi/subjekty přesvědčit ke změně názoru?
6. Každá skupina prezentuje. Nejprve ostatním účastníkům nahlas přečtou případovou studii, poté se podělí o své úvahy.
7. Po prezentacích všech skupin zapojí lektor účastníky do debaty. Nejprve jsou požádáni, aby stručně shrnuli analýzu příkladů z předchozí aktivity:
   • Byly příklady ze seznamu převážně reakcí na zkreslování holocaustu, nebo formami jeho přecházení?
   • Existují situace, kdy jsou potřebná jak preventivní, tak reaktivní opatření? Proč?

Poté jsou účastníci vyzváni k debriefingu analýzy případových studií. Z diskuze a prezentace případových studií:

• Jsou projednávané případy podobné tomu, co se děje ve vašem prostředí, ve kterém žijete/pracujete?
• Jaký je váš hlavní poznatek z této aktivity?

V tomto bodě může Lektor do diskuse zapojit skutečnost, že čelit zkreslování holocaustu není snadné a je nepravděpodobné, že by člověk intuitivně věděl, jak reagovat. Toto přiznání může připravit půdu pro otevřenou a upřímnou výměnu názorů.

• Jaká opatření z těch, o nichž se hovořilo, jsou podle vašeho názoru nejreálnější k zavedení do praxe?
• Jakê je váš hlavní poznatek z této aktivity?

8. Lektor zdůrazňuje, že je důležité řešit zkreslování holocaustu, jakmile je zpozorováno, aby se nestalo normou nebo neeskalovalo. Připouští, že boj proti některým formám zkreslování, zejména pokud jsou financovány státem, může být obtížný. V takových případech může občanská společnost jednat prostřednictvím spolupráce, společných aktivit a doplňkových opatření. Lektor vybízí účastníky, aby se zamysleli nad tím, jak mohou v rámci předcházení a boji proti zkreslování holocaustu spolupracovat s ostatními subjekty.