Reakce na zkreslování Holocaustu a jeho předcházení

Cíle:

• Zamyslet se nad tím, jak je důležité přispívat k boji proti zkreslování holocaustu
• Diskutovat o konkrétních opatřeních, kterými lze reagovat na zkreslování holocaustu nebo mu předcházet

Počet účastníků: 5–30 osob
Trvání: 90 minut

Popis aktivity:

1. 1. Lektor účastníkům vysvětlí, že v této části se budou zabývat nejen odpovědností za reakci na zkreslování holocaustu a jeho předcházení, ale také konkrétními způsoby, jak to udělat. Účastníci nejdříve zhlédnou krátká videa a poté budou diskutovat nad případovými studiemi.
   2. Ve dvou krátkých videích (každé v délce jedné minuty) se dva přeživší holocaustu podělí o radu, jak se vyrovnat se zkreslováním a popíráním holocaustu

• Video 1: Allan Brown – Neignorujte, ale reagujte

• Video 2: Nina Kaleska – Nedávejte jim prostor

3. Při přehrávání videozáznamů, ve kterých figurují přeživší holocaustu, je důležité účastníkům přeživší stručně představit, a to i v případě (nebo zejména v případě), že video zahrnuje jen malou část jejich svědectví. Je to způsob, jak si holocaust připomenout a jak vyjádřit úctu jeho obětem a také jak se vyhnout používání svědectví bez náležité kontextualizace. Níže naleznete krátké životopisy řečníků, o které se lektor může podělit s účastníky semináře:

4. Na základě obou videí zapojí lektor účastníky do diskuse a požádá je o jejich názor:
   • Který z těchto dvou pohledů je vám bližší? Proč?
   • Pan Brown uvedl, že pro něj samotného bylo nesmírně těžké o tom, co prožil, hovořit. Diskuse se studentem ho však přiměla, aby se tomu začal věnovat, i když to pro něj zprvu nebylo snadné. Co myslíte, že ho přimělo změnit názor?
   • Proč si myslíte, že bychom se podle paní Kalesky neměli pouštět do rozhovorů s lidmi, kteří holocaust popírají? Abychom jim neposkytli prostor? Myslíte, že by totéž řekla o lidech, kteří holocaust zkreslují? Proč ano? Proč ne?
   • Lektor vysvětluje:
     • Neposkytnutí prostoru k vyjádření antisemitismu a popírání holocaustu je více než jen odmítnutí se s nimi bavit. Nese to s sebou také odpovědnost za omezení šíření jejich názorů a za posílení odolnosti mladých lidí, aby mu mohli čelit.
     • Boj proti zkreslování holocaustu znamená boj proti projevům zkreslování a způsoby reagování v situacích, kdy se projeví. Obě videa ukazují reakci lidí v momentě, kdy se s popírači setkali. Významnou součástí řešení popírání a zkreslování holocaustu je přitom prevence.
5. Každý účastník je vyzván, aby se zamyslel nad rozdílem mezi reakcí na zkreslování holocaustu a jeho předcházením pomocí šablony z přílohy č. 1. Jakmile se účastníci nad rozdíly zamyslí, vyzve lektor několik dobrovolníků, aby se s ostatními podělili o to, co napsali. Poté, co se první účastník podělí o svou myšlenku, doplní následující účastníci to, co nebylo řečeno (nebo případně rozporují), ale neopakují již to, co bylo řečeno. Lektor položí účastníkům následující otázku:
   • Napadají vás situace, kdy je zapotřebí jak preventivní, tak reaktivní opatření?
   • Proč jsou podle vás v těchto situacích zapotřebí obě opatření?
6. Lektor účastníkům sdělí, že se budou zabývat několika případovými studiemi, pomocí kterých se blíže zamyslí nad konkrétními opatřeními, která mohou být přijata jako reakce na zkreslování holocaustu nebo jako prevence tohoto zkreslování. Účastníci se rozdělí do skupin po 4–5 lidech. Každá skupina obdrží případovou studii, kterou bude analyzovat na základě následujících otázek:
   • Proč myslíte, že lidé v této případové studii zkreslují holocaust a/nebo genocidu Romů?
   • Proč myslíte, že se ostatní lidé v dané studii zachovali tak, jak se zachovali?
   • Jaké chování je podle vás v dané situaci nejvhodnější? Kdo je v nejlepší pozici k podání odpovědi? Ti, kteří jsou součástí nejbližšího kontextu, ostatní osoby ve škole nebo mimo školu nebo všichni zmínění?
   • Jaké příležitosti tato událost přináší? Kromě rizik, která je třeba řešit bezodkladně, může incident vytvořit příležitosti k pozitivnímu dopadu na zúčastněné strany prostřednictvím dlouhodobých vzdělávacích opatření.
   • Jaká preventivní opatření byste přijali, aby se tato situace neopakovala/nezhoršovala?
7. Prostor pro prezentace jednotlivých skupin. Nejprve nahlas přečtou svoji případovou studii ostatním účastníkům a poté se s nimi podělí o své úvahy.
8. Jakmile všechny skupiny odprezentují své úvahy, zapojí lektor účastníky do následné rozpravy založené na následujících otázkách:
   • Jak jste se cítili, když jste analyzovali konkrétní případy zkreslování holocaustu a přemýšleli o možných opatřeních?
   • Jak dalece se takové incidenty vyskytují ve vaší škole/organizaci/společnosti?
   • Překvapilo vás něco v prezentacích ostatních skupin?
   • Proč jsou někteří lidé obvykle ochotnější/schopnější lépe reagovat?
   • Proč je důležité vyučovat pravdu o holocaustu, i když to prostředí, ve kterém žijeme, a osoby, které se v něm vyskytují, nepodporují?
9. Lektor akcentuje, že je důležité hovořit s mladými lidmi o situacích, kdy se dopouštějí zkreslování holocaustu, a klást jim otázky, abychom pochopili, z čeho jejich názory pramení, jaké zdroje informací používají, s jakými skupinami se ztotožňují, zda jsou neznalí nebo mají silné antisemitské a antidemokratické přesvědčení apod. Zjištění odpovědí na všechny tyto otázky je pro pedagogy významným zdrojem informací na jejichž základě mohou rozvíjet smysluplné intervenční a preventivní programy. Z podobné diskuse navíc může být patrné, že dotyčný byl vystaven extremistickým aktivitám nebo se do nich zapojil. V takovém případě je lepší problém řešit včas a zabránit tak další eskalaci, například násilnému chování. Při řešení tohoto problému je vhodné spolupracovat s dalšími pedagogy, psychology a odborníky, spíše než se snažit řešit takový problém samostatně. Projevy zkreslování holocaustu se mohou vyskytnout a také se vyskytují v nepředvídatelných situacích během výuky, a proto je třeba, aby pedagogové na tyto případy reagovali způsobem, který splňuje čtyři hlavní požadavky:
   • Při reakci na tyto projevy musí brát zřetel na ochranu případných obětí;
   • Reakce by neměla znevažovat nebo urážet jednotlivce pro jeho názory. Toto souvisí s právy dítěte a se skutečností, že učitel a žák budou s největší pravděpodobností muset v budoucnu spolupracovat;
   • Reakce by měla zažehnat případný konflikt, ke kterému by kvůli komentáři mohlo dojít a zároveň ponechat prostor pro pozdější projednání tohoto problému;
   • Reakce by neměla narušovat vzdělávací proces. Nemělo by kvůli případnému incidentu dojít k tomu, že se obsah vzdělávání dostane zcela na vedlejší kolej a bude tím narušeno právo ostatních žáků na vzdělávání.