Cílová skupina Úředníci a Státní Zaměstnanci
Téma
4. Prevence a Boj Proti Zkreslování Holocaustu
Ve stěžejních okamžicích činí každý člověk rozhodnutí
a… každé rozhodnutí je individuální
Raul Hilberg
Vzdělávací cíle
- Zvýšit povědomí o konkrétních opatřeních, která lze přijmout k předcházení a potírání zkreslování holocaustu
- Vytvořit závazek k přijetí opatření k předcházení a potírání zkreslování holocaustu
Doporučení pro lektory
Tato aktivita zapojí účastníky do procesu poznávání různých situací, v nichž lze předcházet zkreslování holocaustu, a do diskuse o konkrétních opatřeních, která mohou být v těchto oblastech podniknuta. Diskuse by měla být vedena:
- Tak, aby bylo podporováno odhodlání uvést diskutované myšlenky do praxe
- Tak, aby byli účastníci motivováni k dalšímu přemýšlení o diskutovaných záležitostech a hledali způsoby, jak společně s kolegy nebo jinými odborníky zasahovat.
Aktivita je rozdělena na dvě části. V první části spustí diskusi 2 videa, kde jsou zpovídáni 2 respondenti s různým názorem. V kontextu tohoto semináře mohou někteří účastníci zavrhovat názor, který vyjadřuje respondent ve druhém videu. Lektor by v této situaci měl vyzvat účastníky, aby se vyjadřovali i ke specifickému kontextu. V různých kontextech mohou totiž vznikat různé reakce a neexistuje žádný „univerzální přístup“, který by mohl fungovat v každém kontextu a u každého jednotlivce. Videa se týkají reaktivních opatření, zatímco aktivita, která následuje po diskusi o videích, vybízí účastníky k zamyšlení nad preventivními opatřeními, která lze v souvislosti se zkreslováním holocaustu přijmout. Důležitý je rozdíl mezi reakcí a prevencí, což je třeba zdůraznit. Přínos veřejných institucí pro prevenci zkreslování holocaustu je zásadní.
Ve druhé části této aktivity jsou účastníci vyzváni, aby se zamysleli nad opatřeními, která mohou přijmout ve vztahu k určitým oblastem, jež jsou pro předcházení zkreslování holocaustu relevantní. Východiskem pro skupinové diskuse je několik oblastí, které stanovily IHRA a UNESCO. Účastníci si mohou zvolit oblast, které se chtějí věnovat, nebo navrhnout jiné oblasti, které je zajímají.
Doporučení pro individuální studium nabízené v této lekci může lektor s účastníky sdílet. Dříve, než tak lektor učiní, by však tato doporučení měla být během přípravy semináře konzultována.
- Podnítit diskusi o důležitosti opatření k předcházení a potírání zkreslování holocaustu.
- Zapojit účastníky do diskuse o vypracování akčního plánu s konkrétními opatřeními, která mohou přijmout ve své profesní oblasti.
- Zamyslet se nad možnostmi partnerství a spolupráce v boji proti zkreslování holocaustu.
Počet účastníků: 5–30 osob
Trvání: 90 minut
Popis aktivity:
Video 1: Allan Brown – Do not ignore, but react
Video 2: Nina Kaleska – Do not give them a platform
2. Při přehrávání videozáznamů, ve kterých figurují přeživší holocaustu, je důležité účastníkům přeživší stručně představit, a to i v případě (nebo zejména v případě), že video zahrnuje jen malou část jejich svědectví. Je to způsob, jak si holocaust připomenout a jak vyjádřit úctu jeho obětem, a také jak se vyhnout používání svědectví bez náležité kontextualizace. Níže naleznete krátké životopisy řečníků, o které se lektor může podělit s účastníky semináře:
Alan A. Brown (Braun) se narodil v roce 1928 v Miskolci, v Maďarsku. V 16 letech byl s otcem poslán do uhelného dolu v Košicích. Společně byli deportováni do tábora v Šoproni, do pracovního tábora Feldbach v Rakousku a nakonec do Neuhausu. Jeho otec zemřel v dubnu 1945, den po osvobození tábora. Všichni jeho příbuzní byli zabiti v koncentračních táborech. Emigroval do Spojených států, následně se usadil v kanadském Windsoru.
Nina Kaleska se narodila 11. dubna 1929 v polském Grodně (dnes Bělorusko). V roce 1941 byla se svou sestrou deportována do Osvětimi. Její sestra zemřela tři měsíce po jejich příjezdu. Nina v táboře několikrát onemocněla. Nemoc vždy, za pomoci ženy jménem Marta, překonala. Nina Kaleska byla nucena podstoupit pochod smrti. Nakonec ji, 5. května 1945, osvobodily spojenecké síly. Poté emigrovala, nejprve do Anglie a následně do Spojených států s pomocí Amerického židovského spojeného distribučního výboru (American Joint Distribution Committee).
3. Na základě obou videí zapojí lektor účastníky do diskuse a požádá je o jejich názor:
- Který z těchto dvou osudů vám přijde silnější? Proč?
- Pan Brown uvedl, že pro něj samotného bylo nesmírně těžké o tom, co prožil, hovořit. Diskuse se studentem ho však přiměla, aby se tomu začal věnovat, i když to pro něj zprvu nebylo snadné. Co myslíte, že ho přimělo změnit názor?
- Proč si myslíte, že bychom se podle paní Kalesky neměli pouštět do rozhovorů s lidmi, kteří holocaust popírají? Abychom jim neposkytli prostor? Myslíte, že by totéž řekla o lidech, kteří holocaust zkreslují? Proč?
Lektor vysvětluje
- Neposkytnutí prostoru osobám, které šíří antisemitismus nebo zkreslují holocaust, není jen o tom, že se jimi a jejich názory nezabýváme, jde také o to, že zabraňujeme dalšímu šíření jejich názorů a také tomu, aby těmto názorům někteří spoluobčané uvěřili.
- Boj proti zkreslování holocaustu je boj, který zabraňuje podobným projevům, a zároveň i reakce v situacích, kdy se projeví. Obě videa ukazují reakci lidí v momentě, kdy se s popírači setkali. Důležitou součástí řešení popírání a zkreslování holocaustu jsou i preventivní opatření. V další části aktivity se zaměříme na preventivní opatření proti zkreslování holocaustu.
4. Lektor informuje účastníky, že budou diskutovat o konkrétních opatřeních, která lze přijmout k zabránění zkreslování holocaustu na základě doporučení vydaných IHRA a UNESCO.
Tato doporučení jsou seskupena do 4 tematických oblastí:
- Rozpoznání a monitoring zkreslování holocaustu
- Podpora vzdělávání v boji proti zkreslování holocaustu
- Posílení institucí, které chrání památku holocaustu, a zajištění spolupráce se vzdělávacím systémem
- Rozpoznání a reakce na zkreslování holocaustu online
5. Lektor uvede tyto skupiny na flipchart nebo na společnou obrazovku a informuje účastníky, že budou muset pracovat ve skupinách, ve kterých určí konkrétní opatření, která mohou přijmout v jedné z těchto čtyř oblastí nebo v jiné oblasti, kterou považují za důležitou. Před vytvořením skupin jsou účastníci dotázáni, zda by chtěli přidat ještě další oblasti. V tomto bodě musí účastníci přemýšlet obecně, o oblastech, které potřebují intervenci, nikoli o konkrétních intervencích (těmi se budou zabývat později). Pokud jsou zmíněny další oblasti, lektor je přidá na seznam.
6. Účastníci si mohou podle svého zájmu vybrat, ke které skupině se připojí. Pokud se o jedno z témat zajímá více než sedm lidí, mohou být pro toto téma vytvořeny dvě podskupiny (příliš velké skupiny brání účastníkům v interakci a smysluplné výměně názorů). V ideálním případě by v každé skupině měli být alespoň čtyři účastníci. Každá skupina by si měla určit zástupce (nebo více zástupců), který představí hlavní závěry diskuse.
7. Jakmile všechny skupiny odprezentují, zapojí lektor účastníky do následné rozpravy založené na následujících otázkách:
- Jaké jsou pro vás hlavní poznatky ze skupinové diskuse?
- Jak vám úvahy o výzvách a potenciálních partnerech pomohly formulovat konkrétní opatření?
- Čím vás inspirovaly prezentace ostatních skupin?
- Která z navrhovaných opatření lze provést v krátkodobém horizontu a která ve střednědobém horizontu? Proč?
8. Účastníci jsou informováni, že diskutovaná opatření budou použita jako výchozí bod pro upřesnění konkrétních opatření, která budou přijata v návaznosti na tento seminář.